Rusko - Moskva 08/09

Menu

Komunikace

Chat room

Odkazy

Erasmus Mundus -
Agentura, která zařizuje výměnný pobyt Erasmus Mundus
Blog


Hurá do Ruska
27.9.2008
Kamarádka Anička se mě jednou zeptala, jestli bych s ní nechtěl jet studovat zimní semestr do Moskvy. Řekl jsem proč ne a tak jsme vyplnili ještě s dalším kamarádem pár náležitostí a pod přislíbením koordinátora, že všichni jistě jedeme, jsme to dál neřešili. Bylo nám trošku divný, že jsme měli odjíždět prvního září a my v půlce léta ještě ani nevěděli jestli jedem, ale co, radši jsme se ráchali na Vltavě než to řešit. No a pak přišel zlom, koordinátor nám sdělil že nastaly změny a jede jen jeden z nás a to podle motivačního dopisu. Volba přišla na mě. Byl jsem rád, ale zároveň hrozně nerad kvůli Aničce, která mě do toho navrtala a celé to vymyslela. Po ujištění že sama nechce jet, jsem se začal zajímat o víza a dalších potřebách pro Rusko. Nu, kdo se sem někdy chystáte, tak je to síla. Nejdřív komunikovat s hostující školou, uf, to je snad lepší psát do Tramtárie a čekat že odpověď přijde potrubní poštou:). První komunikace byla výborná, až jsem si říkal že to bude rychlý a odjedu brzy. Pak mi přišli chodit emaily od jiných a jiných lidí z International oddělení a nakonec jsem vůbec netušil komu mám odepsat. Odpověděl jsem někomu na email a za par dní mi přišla další odpověď úplně od někoho jiného. Inu Rusko. Já to pak už radši posílal všem:). Oficiální pozvání od školy jsem měl dostat do dvou týdnů poštou. Dostal jsem ho po měsíci a to jen na email, nu i to se stává:). Zkusil jsem skočit na ambasádu, kde jsem se hodně bál jak dlouho tam asi budu čekat (kdo někdy jel v dopoledních hodinách po Korunovační v Praze, ví jak tam lidi stojí venku a čekají pár hodin). Až mě překvapilo jak tam šlo vše hladce a i když venku stálo mraky lidí, na vízum do Ruska tam nestojí skoro nikdo, takže stačilo se jít zeptat a už se vízum dělalo. Další milé překvapení že vízum bude během týdne a nic se za něj neplatí bylo super a už jen sehnat letenku a zařídit poslední věci. Rozloučení s rodinou, odstěhování z koleje a už jsem pomalu jel na letiště, kde začala ruská éra mého života. A o tom že jedu do Ruska mě přesvědčil už let letadlem ruské společnosti:o).
Cesta na východ
12.10.2008
Pro cestu do Moskvy je možnost výběru z několika leteckých společností. Přímé lety snad zajišťují jen ČSA a ruský Aeroflot. Jinak sem můžete jet ale třeba i vlakem, taková 3 denní jízda může být zajímavým zpestřením, pokud máte teda dostatečnou zásobu alkoholu na cestu:). Já radši zvolil letadlo:). Cesta trvá něco málo pod tři hodiny a ještě jsem se zase mrknul nad mraky:). Letěl jsem s Aeroflotem a trošku jsem se bál, protože měsíc předtím této společnosti spadlo letadlo a přežilo jen pár lidí, ale tak nějak šlo o peníze. Koordinátor v ČR nebyl schopný poslat peníze hned, tak jsem to risknul i když jsem nechtěl. Na letišti obsluhovali krásné letušky z ČSA, tak se dalo i na co dívat. V letadle pak jedná nádherná rusanda nalévala čaj a nosila bagety, jeje, kdybyste ji viděli. Batohy na letisti v MoskveSem se jí hned musel zeptat jestli jsou všechny rusandy tak krásný:). No prý jo a ještě hezčí. Tak jsem se začal těšit. Bohužel mi to nevydrželo dlouho, bo jsme šli na přistání a to se mi opravdu nelíbilo. Pilot to řezal, jak kdyby letěl s hnojem a nevím jestli v Moskvě byly tak silné větry nebo jimi trpěl daný pilot, ale letadlo sebou škubalo jak prase po první ráně a mě v žilách tuhla krev. Jak dobrý byl pocit že už jsme na přistávací ploše. No jenže pak už začalo ruské divadlo a spadnul jsem do pořádného děje. V letadle nám oznámili, že pro nás nemají shody a ať si počkáme:). Tak jsme si tam pár minut potvrdli a pak hurá na světlo. Venku stál autobus z roku raz dva, kolem něj jezdil nějaký traktor a tak jsem nějak nevěděl jestli jsem na poli nebo na mezinárodním letišti. Všechny nás nacpali do toho jednoho busu a ten už to hnal k odbavovací bráně. V buse jsme byli jako sardinky v plechovce a bylo nám tuze příjemně. Nu ale u brány bylo asi plno, tak bus zastavil, neotevřel dveře a nechal nás tam se mačkat dalších 10 minut než vylezla taková statná děvuška a mávla že můžem jít. Uf, to byla úleva, stačila jen kontrola peněženky jestli je tam kde má, mobil na mě pípnul pár sms, že když si zavolám tak si můžu vzít půjčku na splacení a běžel jsem okénku s pasem. Jůha, to jsme měli štěstí, okna tam fungovali jen dvě a to u jednoho to bylo tak na minutu až dvě. Já tam stál jen pul hoďky, ale za námi se přivalilo další letadlo a ty už si to tam museli dát tak na hodinu. Inu Rusko, s tím se dalo počítat. Po úspěšném odbavení jsem šel hledat pás s batohem. No radši to nehledat. Batohy se tam váleli kolem jednoho pásu, lidi tam běhali a hledali své zavazadla. Pár jich lezlo i těmi okénky dovnitř protože tam prostě ty batohy neměli. Já měl štěstí, můj se válel jen na zemi mezi ostatními:). Pak už nebyla žádná kontrola a byl jsem rád za človíčka, který měl v ruce ceduli s mým jménem a usmíval se na mě že on mi snad i pomůže. Po drsné jízdě Moskvou, kde jsme se řítili starou Ladou, jsme se ocitli u koleje, kde mě tak nějak spadnul úsměv ze rtů.
Kolej – klíč třikrát větší než má flashka
13.10.2008
Už po cestě z letiště jsem si všímal odlišností od ČR, bylo tam mnohem víc paneláků a jsou takový vyšší než u nás. Všimnul jsem si takových třech ošklivých v dály a smál jsem se že to naše ubytování v Praze je stejně super. U jednoho toho paneláku jsme zastavili a můj průvodce Dimitrij mi řekl, že je to má kolej. Ladě zahvízdali kola, zařval motor a během několika desítek vteřin zmizela z dohledu (zajela za roh budovy:)). Mrknul jsem na panelák, letmo spočítal patra a ono jen kolem dvaceti, tak super. Dole u vchodu byla krásná budka, kde seděli dva ne moc přívětivý hlídači. Dimitrij jim vysvětlil že jsem nová lama pro tuhle kolej a oni chtěli české pivo:). Když jsem jim řekl, že mám fakt jen teplé oblečení a jedinou láhev Becherovky jsem zapřel, pustili mě dál s prapodivným pohledem. Pak už to mělo rychlý spád, mistr Komandant, jak si tu říká vedoucí koleje mi dal klíčky, nasměroval do třetího patra a zabrebtal něco o povlečení. Chodba měla odér právě vymalovaného interiéru a uprostřed ní škrtili tři Číňani jednoho Mongola (od té doby jsem ho tu neviděl:)). Po zastrčení klíče, který odpovídá velikosti klíče od uložení korunovačních klenotů na pražském hradě, se mi objevil nečekaný pohled. Vstoupil jsem do čisté chodby, kde byly dveře na toaletu a do sprchy. Můj pokoj byl na poslední noc plný a tak jsem musel přespat ve druhém. Ten byl celkem čistý, byla v něm lednice, rychlovarná konvice a krásně rozvrzaná postel. Byl jsem úplně překvapený jak je kolej vybavená a co vše dostávám, až dokud mě nesejmul spolubydlící, který druhý den odjížděl zpět do Německa. Přišel, představil se, sebral konvici a vybavení, řekl že lednice je jeho a že jestli z toho něco chci, tak že to budu muset zaplatit:). No, student erasmus jak prase. No co, řekl jsem mu že nemám prachy a že z toho nic nechci. Bylo vidět jeho velké zklamání a tak mi řekl ať si to nechám, že se s tím nikam nepotáhne. Hehe, ale zkusil to hezky. Teď už bydlím v pokoji po něm. Je to pokoj tak 3x3 metru, pro dva lidi. Platím si tu za dva, takže jsem tu sám a je to super. Cena za celý pokoj je 135 euro, takže pohoda. Do vedlejšího pokoje se mi dnes přistěhoval jeden číňan, jmenuje se Sung Ja a vypadá celkem v pohodě. Poprvé semnou zkusil vodku a moooc mu chutná:). Na patře bydlí jen cizinci, což je super. Všichni se mezi sebou známe, hlavní dveře do pokoje ani nezavíráme a vcházíme takřka bez klepání. Je to tu jak jedna velká rodina. Nevýhoda koleje ale je v tom, že se zamyká na noc. Takže když člověk chce jít pařit, musí až do šesti a to se tady nikomu moc nechce, takže v tom mi tu chybí nějaký Čech. Ale co, zapařím tu na koleji s Číňany:).
Moskevská ZOO garden
26.10.2008
Jeden večer jsem si dával ruský čaj se spolužačkami a oni se zmínili že jdou druhý den do ZOO. Chvíli jsem na ně civěl dokud je teda nenapadlo mě pozvat sebou:). Tohle vnucení se mi moc vyplatilo, protože návštěva ZOO v jiném státě je vždy zajímavá. Popravdě jsem ani netušil co čekat od ZOO uprostřed 12ti milionového města na hranici Evropy a Sibiře:). Už první překvapení bylo, že jsme nic neplatili, prostě studenti nemusí. Ale ono ani normální návštěvníci to nemají moc předražený, vstupný za 150 rubloušů se dá snad i překousnout a jistě to za to stojí. Bohužel nám moc nevyšlo počasí a tak jsme trošku klepali zoubky a občas se schovávali před mrholením. Naštěstí místní zviřátka jsou na tuhle klendru zvyklá a tak se nám s radostí ukazovala a cenila na nás své zuby taky.
ZOO je to na naše poměry celkem malá, no ono uprostřed města, kde jsou ploty rámovány stalinskými paneláky a jedním Leninovským mrakodrapem, člověk nesmí čekat přílišné zázraky. Zvířata tu mají hodně podobné těm našim, nemají ani 5 noh, 4 uši a ani speciální kožichy, prostě všechny chodí Ja, Nasta a Alonadokolečka jako u nás v ZOO a některé jsou už tak ochočené a náladové, že když jim nedáte kousek žvance, jdou se prostě schovat. To nám udělal jeden žirafák, pěknej spratek:). Co mají celkem hezky koncipované jsou jejich „ubytovny“. Třeba takový pakoňové žijí v normálním srubu, co by za něj u nás bezdomáči dali. Zbytek zvířat je většinou za sklem a tak se dělali špatné fotky. Docela se mi líbila atrakce na které tam vydělávali neskutečné prachy. Normálně tam stála paní u takového blikajícího stroje, lidi tam přicházeli, hádali se kdo zaplatí první, aby mohl jít na řadu a strkali ruku do tlamy sluníčka a čekali co jim stroj vyhodí za předpověď. Strašná kravina, ale prostě tohle nešlo nevyzkoušet. Za poplatek 30 rublu (asi 23 korun) jsem tam strčil pracku a po minutě mi vylezla předpověď pro můj život. Docela mě tam sejmuli, ale prý to nebude tak zlý:o). Kamarádky Nasťa a Alona si to zkusily taky a jsou na tom trošku lépe no, ale jim je taky 18:). Ona je ještě ta škola sejme. Každopádně až někdy pojedete do Moskvy, zajděte se mrknout do ZOO, když vás nebude náhodou bavit, kousek od ní je Bílý dům (je opravdu bílý jak v Americe, tady je to sídlo vlády) a tam si třeba můžete hodit vajíčko na nějakého nepopulárního politika. Putin tam prý projíždí každý den v 5 hodin:o).
Veřejné záchody - Chlouba Moskvy
26.10.2008
Když jsem se dozvěděl že budu pár měsíců v Moskvě, první co mě napadlo, koupit si průvodce Moskvou, ať poznám všechna zajímavá místa. Tehdy mě v něm ani nepřekvapila věta, že turisté by se měli veřejným záchodům vyhýbat. Jasně, byl jsem v ČR a jako většina Čechů jsem si myslel, že Moskva je ošklivé špinavé město, kde se člověk musí třikrát umýt než se vůbec nají. Verejne zachody v MoskvePo pár dnech tady jsem zjistil, že s tím mytím to opravdu nebude tak zlý (stačí se umýt jen dvakrát:o)). Po dalším týdnu jsem zjistil, že Moskva je krásný a čistý město (myslím tím centrum města, okolí a panelákové čtvrti radši vidět nechtějte), odhodlal jsem se po litru a půl piva navštívit veřejné záchody blízko Rudého náměstí. Protože mě situace už trošku tlačila, nechtěl jsem se zabývat problémy s čistotou a nečistou. Vytáhnul jsem si pár rublů a byl připravený na vše. Seběhnul jsem po kamenných schodech jako kamzík a hledal toiletlbábu ať jí dám nějaké dýžko a hlavně můžu jít. Jenže v tu chvíli jsem zjistil, že jsem se buď spletl, nebo toho piva bylo opravdu už moc. Vběhnul jsem do umývárny kde se vše lesklo čistotou, zdi vypadaly jak z mramoru a tekla tam teplá voda. K mému překvapení ani nikdo nechtěl peníze. Až jsem v jednu chvíli zapomněl co tam vlastně chci. No za chvíli mě to došlo a šel jsem do druhé místnosti. Opět jsem si chmátnul na nos jestli jsem tak opilý nebo jestli se mi to jen zdá. Viděl jsem čisté toalety které nenajdete ani v lecjakém hotelu. Opravdu klobouk dolů. Při odchodu jsem se umyl teplou vodou, načesal kohouta před kulatým zrcadlem a odcházel příjemně překvapen. Naštěstí jsem zjistil, že to nejsou jediné záchody, které jsou takhle dobrý, ale v Moskvě jich je celá řada.
Na druhou stranu si v Moskvě můžete odskočit na mnoha místech, ulice často lemují TOITOIky, kde jedna je pro personál, který v ní sedí a vybírá peníze a zbytek je pro návštěvníky. Přiznám se, že do těhlech bych vlezl opravdu jen ve velké nouzi. Někdy je na ten personál dobrý pohled, jako na téhle fotce. Na ni mě dokonce upozornili dva policajti když jsem fotil něco jiného. Normálně do mě ťukli ať si vyfotím paní na záchodě, hned si u mě povýšili, kluci jedni důležití:).
Můj holič homosexuál
6.12.2008
Každý z nás občas zažije ranní pohled do zrcadla se zjištěním, že ty vlasy už nejsou jak před pár týdny. Nu většinou pomůže hrst vody, ale když už ani to ne, zvážíte zajít k holiči. Což o to když jste v České Republice, to se jde snadno, ale když takhle cestujete po světě a prostě už vás to roští na hlavě začne štvát, ohlídnete se po nejbližším holiči a jdete k němu. Po mém dvouměsíčním pobytu v Moskvě a zděšení každé ráno (ona tomu občas ta večerní vodka taky pomohla) jsem se rozhodl s tím něco udělat. Samozřejmě jsem neměl chuť nechat úspory z prasátka v nějakém salónu pro vyšší vrstvu a tak jsem zašel do Českého domu v Moskvě a chtěl se nechat ostříhat. Čekám si tak na holičku, říkám si že to bude krásná Ruska, jako většina tady, a ona pořád a pořád nejde. Zašel jsem se zeptat recepce jak to dnes vypadá, že potřebuju shodit hřívu a jít se koulovat s kamarády ven. Recepční se podivila a řekla, že on si jen někam odskočil. V tom mě bylo jasný, že snům o krásné mladé holičce s průhledným výstřihem je konec. No nic, hlavně že to budu mít za sebou. Sedím si tak opět v čekárně a čekám. V tu chvíli se rozrazí dveře a vykoukne na mě ženská hlava, nebo že by ne, nebo je to chlapská? Ups, říkám si jestli to s tím make upem nepřehnal(a). Když vejde dovnitř zjišťuju z lebky na pásku na kalhotách, že to bude asi chlap (ehm, ehm, chlap). Laskavě mě odmítne, že má dnes plno a ať přijdu zítra. No co, jsem student, za absenci ve škole se nestřílí, budu tu. Druhý den ráno zkrotím vlasy do normální polohy, umyju si hlavu a běžím za tím playboyem do kadeřnictví.
Jen co vejdu, už vidím jak se na mě těší a mne si ruce radostí. V tu chvíli mě došlo, že to možná pro mě nebude taková sranda, ale když už jsem tam, tak co, zažít se má vše. Sedám do křesla a v tu chvíli mě něžná ručka chytne za rameno a prstíčkem ukazuje, ať si jdu umýt vlasy. Říkám že to nebude snad ani potřeba, že jsem si je teď myl doma, ale když chce tak jdu.
Nu co vám mám vykládat, lepší umytí vlasů jsem nezažil od té doby co mě je myla maminka a já u toho honil kačenku ve vaně! Kam se hrabou holičky v ČR,ne že by mě tam tak často myly vlasy, ale prostě tenhle člověk se v tom úplně vyžíval a já tam vrněl jak kočka na peci.
Pak už konečně přišla řada na ty hřebíky co mě z toho mytí vznikly na hlavě a já se jen díval jak pěkně odpadají pryč. V tu chvíli kolem mne začal běhat, přeměřovat si moji hlavu jak stavební projekt na Pankráci a pořád něco dolaďoval. Čistého stříhání to bylo tak 8 minut, zbytek 30 minut byla jeho přesnost a smysl pro detail. Jezdil kolem mě na kolečkovém křesle jak po zavodní dráze a přepočítával milimetry kolem každého záhybu. Nakonec se na mě podíval a říká, tak teď už dobrý.
Ať je tenhle kluk (či holka, pořád si nejsem úplně jistý:)) homosexuál nebo se jen rád strojí jako ženská, byl to nejlepší holič, co jsem kdy zažil a jestli budete mít někdy možnost dostat se do spárů člověku s podobným stylem života, rozhodně to neodmítejte. V soukromý ať si dělá co chce, ale v pracovním procesu je nepřekonatelný:).
Ruskaja muzika
6.02.2009
Asi každý z nás zná svoji nacionální hudbu a jak už se dostaneme za hranice známe tak nějaké písničky z rádia nebo TV. I já jsem takový a nikdy mě nenapadlo, že i ty jiné a neznámé písničky můžou být i lepší než ty naše české. Už v Portugalsku jsem se zamiloval do jejich nacionální hudby a teď v Rusku jsem normálně hotovej z ruské hudby. V ČR jsem ji pomalu nikdy neslyšel, když teda nepočítám Tatu. Ani jsem jí tu nechtěl moc poslouchat, občas jsem zapnul rádio a jejich moderní hudba za moc nestojí, chápu že se neprosadila nikde na zahraničních rádiích. Ale přátelé jejich hudba „komunistická“ hudba to už je o něčem jiném. Ruština je krásný zvučný jazyk a hlavně je slovanský, takže i my mu můžem trošku rozumnět. Byl jsem tu na jednom koncertu ve stylu dětství, který dělala moje univerzita. Říkal jsem si že to bude asi dobrá pakárna, ale zase prč se nepodívat. Když jsem ale odcházel z domu kultury, od všech kolem mě jsem stahoval hudbu, kterou tam hráli a zpívali. Rusáci jsou národ zpěváků a jsou na to náležitě hrdí. Nemají problém si jen tak sednout a začít zpívat pro ostatní, vytáhnout kytaru a hrát až do noci (samozřejmě nejlépe s vodkou a kamarádem pivem). Ale i tak je paráda s nima posedět a poslechnout jejich národní hudbu. Chci se s vámi o ní podělit a tak tu nasdílím pár písniček. Když budete mít někdy dlouhou chvíli, pustě si nějakou, je to opravdu paráda. Soused číňan si to tu pouští dokola jak je z toho odvařenej, to já naštěstí tolik nejsem, ale stejně přiznávám tavarišům z russie že teda jsou borci:).

Jsou to většinou staré písničky přezpívané současnými zpěváky.

 
[ e-mail: janiga@email.cz ]